Život po boku Dr. Emila Holuba

Svému choti chtěla být při putování a bádání plnohodnotným partnerem a pomocníkem. V Africe se velmi rychle naučila kafersky a stala se vyhledávanou tlumočnicí.

Preparuje kůže ptáků a drobných savců, spravuje oděvy celé výpravě, ošetřuje nemocné a zesláblé pacienty svého manžela. Dost dlouho odolává africkým nemocem, i když i u ní nakonec propukne malárie. Udolává ji obrovské vyčerpání. Její úžasná energie a vitalita ji nedovolí, aby zcela padla. Vyléčí se a opět dodává sílu všem členům výpravy. V nejtěžší chvíli, kdy jejich tábor přepadli bojovní Mašukulumbové, se jako jediná zachovala duchapřítomně a postavila se jim se zbraní v ruce. Tímto odvážným činem zachránila život sobě, svému manželovi i zbylým členům výpravy. Po návratu domů opět velmi intenzivně pomáhala svému muži v práci. Často se účastnila jeho výstav a přednášek.

Na sklonku jeho života mu byla pečlivou ošetřovatelkou a duchovní oporou. Dosloužila mu až do smrti v roce 1902.


« Předchozí kapitola   Následující kapitola »