Konec života Růženy Holubové

Po smrti manžela nevyužila možností odjet za vlastní kariérou do Afriky. Zde by byly bohatě využity její bohaté znalosti a zkušenosti jediné bílé ženy, která se probila mezi divochy. Zůstala doma a starala se o pozůstalost po Dr. Emilu Holubovi. Neustále připomínala velikost jeho díla a důležitost odkazu.

V roce 1920 se stala čestnou občankou města Holic s domovským právem. V Holicích nalezla mnoho přátel a spřízněných duší, kteří chtěli tak jeko ona uchovat vzpomínku na Dr. Emila Holuba. V období obou válek se ji holičtí občané pomáhali živobytím, po válce také vyplácením důchodu. Ve vyšším věku ještě chodila ošetřovat nemocné do lezaretu.

V roce 1947 jí bylo vráceno české občanství a pas, aby se mohla zúčastnit oslav 100. výročí narození Dr. E. Holuba v Praze i v Holicích.

Konec života prožila se svou sestrou Annou Rainovou v malém domku v Hietzingu u Vídně. Vybavení Holubovy vídeňské pracovny odkázala jeho rodným Holicím. Zemřela 28. 9. 1958.

Je pochovaná společně se svým mužem na ústředním hřbitově ve Vídni.


« Předchozí kapitola